Strach ze změny v teorii i praxi

Pohodlně si sedněte do svého oblíbeného ušáku, přikryjte si kolínka teplou dekou, napijte se svého oblíbeného bylinkového čaje a pusťte si zpěv velryb, šumění moře a pokuste se postupně rozsvítit všechny svoje čakry. Už je to lepší? Už se ničeho nebojíte?

Svět je krutý. Chce po nás, abychom se neustále měnili a posouvali, jenomže to není jen tak. Máme svoje strachy a bolístky a s tím se hodně blbě udržuje Zen.

Bojíme se neúspěchu – můžeme zklamat, ztratit čas, ničeho nedosáhnout a je lepší se o nic nepokoušet.

Bojíme se bolesti, nepohodlí nebo námahy  a dává smysl se tomu vyhnout – možná tím ničeho nedosáhneme, ale aspoň to nebude nepříjemné

Bojíme se úspěchu, což sice může znít divně, ale je to tak, protože všichni víme, že nic není zadarmo a lidé si nás mohou více všímat, více očekávat a hlavně tím můžeme být JINÍ a to úplně není žádoucí. 

Bojíme se kritiky od jiných – možná to mohou být ještě větší zoufalci než já, ale taky třeba ne a můžou mít pravdu. 

Bojíme se všeho nového a tak namísto abychom využili příležitosti a třeba se měli lépe, tak se zasekneme a stojíme… 

Psychologové (i zenoví mistři) tvrdí, že strach je jen v hlavě a abychom ho překonali, musíme do sebe nahlédnout, poznat své strachy a bojovat se všemi postupně.

Strach je v našem marketingovém rybníčku vidět velice často. Ve světě se dá číst, jako v otevřené knize. Málokdo má na to, aby udělal něco výjimečného, jasně vyprofilovaného, aby z jednotlivých kroků byl patrný jasný směr, nebo nedej bože, aby se někdo vymezil tak, že všichni jen nechápavě koukají a jednoho dne si uvědomí, že zaspali a že to někdo trefil. 

Rozhodně se svět marketingu hodně zautomatizoval a velmi často na jeho řízení stačí jen správce s ořezanou tužkou, kdo jen ve statusu hlídá běh všech naplánovaných a neustále se opakujících kroků.

Jinak se neděje vlastně skoro nic. Občas se objeví něco nového, ale je to velmi, velmi opatrné, nejasné, nebo okrajové. Necílí se na jednu konkrétní cílovou skupinu, protože by se tím mohlo přijít o něco ze skupiny jiné. Nabídky nejsou unikátní, jen se dorovnává nabídka jiných. Je to poker s čokoládkami, místo peněz a všichni hráči jen hlídají, aby byly sázky na stole vyrovnané. Tím pádem se toho moc neděje, ale ani o nic moc nejde.

Teď se na trhu retailu objevila změna. Kaufland vtrhnul, nebo spíš přišel s novou věrnostní kartičkou. Hrozně se mi chtělo napsat s věrnostním schématem, ale to se těžko pozná. Píší, že za pravidelné využívání kartičky mohou zákazníci získat odměnu v podobě věrnostních programů nebo možnosti soutěžit o různé ceny. A zase úplně nevím.

Kartu by mělo podle plánů mít do konce roku půldruhého milionu lidí. Informací, které se na takové kartě mohou posbírat, mohou být tuny. Dá se na jejich základě ohromně optimalizovat komunikace, procesy, nabídky i provozní náklady a také marže.

Před desítkami let s tím přišlo v Británii Tesco a povedlo se jim tak ovládnout trh. Datová analytika vedla k optimalizaci všeho druhu a za nedlouho chtěl podobný program každý a taky ho každý měl. 

Jenže se většinou jednalo o hru na věrnostní program a nešlo o optimalizaci, ale jen o dárečky k nákupu. V principu se všem zákazníkům narvaly peněženky plastovými kartičkami, které nikdo nepoužíval a časem se z očekávání a funkcionalit začalo odkrajovat. Návaznost na business nebyla a ukázalo se, že mnohem lépe může fungovat rozdat pár samolepek a za ně si mohou klienti koupit plyšáka. 

 S čím přichází Kaufland se uvidí. Trochu to vypadá na chytřejší leták, který budou moci vidět klienti i u sebe v telefonu (tím by mohlo být dorovnána nutnost mít aplikaci). Hrozně bych si přál, aby se trhu ukázalo, že opravdu jde a vyplatí se stavět na datech a chytrých technologiích.

Snad to bude scénář odvahy a jasné vize a ne to, že ze zoufalství vyhrabali něco, na co už všichni zapomněli – na zažloutlém papíře napsaný skvělý nápad, že by si mohli udělat – chvíle napětí – věrnostní program s kartou, ale pozor i digitální! 

Třeba to je jen plácnutí do vody a my si budeme moci oddychnout, vrátit se do ušáku, vizualizovat si hladinu rybníku, nechat si profouknout čakry svěžím větrem a ničeho se nebát. Ale, jako líbila by se mi změna…